Do hodnocení naší účasti na NF U13 jsem se pustil raději až s jistým odstupem, protože v neděli s námi cloumaly emoce a chtěl jsem být co nejvíc objektivní.
V první řadě bych chtěl poděkovat Ondrovi, který s námi jel a děvčatům se věnoval poctivě po celou dobu turnaje, dále pak všem rodičům, kteří přijeli holky podpořit a hlavně všem hráčkám za jejich přístup a snahu, která se jim určitě nedala upřít.
Výsledky našeho týmu v oblastní soutěži v některých z nás vzbuzovaly naděje na jistý úspěch v podobě aspoň nějaké výhry a tím lepšího umístění než minulý rok v Hradci Králové. Musím se přiznat, že i já jsem doufal v dílčí úspěch, ale soupeři na to měli jiný názor.
V prvním utkání se Sadskou jsme bojovali, ale kvalita byla jednoznačně na straně soupeře. Rychlost, kvalitní držení míče a výborná střelba nejen trestných hodů rezultovalo v poměrně jasnou výhru Sadské v poměru 86:37. Sadská nakonec skončila třetí, nicméně asi jen díky rozlosování kdy již v semifinále narazila na vítěze turnaje Hradec Králové. O kvalitě děvčat Sadské hovoří i jejich úspěchy v individuálních soutěžích.
V pátečním odpoledni jsme se pustili do boje s BŠ Praha a vedli jsme si lépe, než jsem očekával. V poločase jsme prohrávali jen o tři body a vše bylo otevřené. Bohužel soupeř postupně přečetl koho na naší straně bránit a bodový příděl z prvního poločasu jsme v druhé půli nezopakovali. Konečný výsledek 46:67.
Třetí místo ve skupině nás odsoudilo k souboji s domácí Ostravou, na kterou jsme si věřili, že ji můžeme po jejích nepřesvědčivých výkonech ve skupině porazit. Bohužel jsme vydrželi s dechem jen do třetí čtvrtiny a pak jsme odpadli. Konečný výsledek 30:46.
Tato prohra nás odsoudila k boji o 11. místo s týmem Havířova, který stejně jako my šel od prohry k prohře. Bohužel v jejich týmu hraje Lucie Válková, která nás v podstatě porazila sama. Dala téměř polovinu bodů soupeře a hra jejich druhé pětky místy působila až komicky. Čtyři útočící hráčky u autové lajny na pravé straně a hlavní hvězda nalevo jedna na jedna. Tato taktika sice nepřinesla hned ovoce, ale přesto se nakonec soupeřka výrazně prosadila. Bohužel jsme nebyli schopni její nájezdy a střely eliminovat a utrpěli tak poslední nejsmutnější prohru 46:48.
Následovala vlna emocí, která ke sportu sice patří, ale měla by se držet v rozumných mezích. Hrajeme jako tým a jako tým bychom měli umět i prohrávat. Případné výtky by měly směřovat k trenérům.
Celkově, když zvážím, jakým stylem jsme tento ročník odehráli, tak mám pocit, že došlo určitě ke kvalitativnímu posunu. Souhra děvčat není ideální, neboť trénují ve dvou tréninkových skupinách a na zápasy v oblasti se scházíme často v odlišných sestavách. Přesto došlo k posunu individuálních schopností u některých děvčat, je ale stále co zlepšovat. Máme problémy s rychlostí, organizací hry a bohužel občas i se základními basketbalovými dovednostmi. To se na mistrovství projevilo mnohem výrazněji, než v zápasech se slabšími týmy v oblastním přeboru. Přesto si myslím, že hra je lepší než před rokem.
Soupeři, kteří se umístili na čelných pozicích NF hrají vše do koše. Jde o agresivní přístup k protihráči a po zisku míče rychlý tah na koš s kolektivním doskokem. Neustálý tlak na hráče s míčem v jednom, či ve dvou bránících hráčích a z toho plynoucí ztráty. Bohužel naše holky nemají dostatečnou rychlost k takovému stylu hry, brání většinou s odstupem a nechávají tak soupeře v klidu rozehrát. Čeká nás spousta práce, ale když něco nejde, tak se v tom aspoň můžeme zlepšovat.
Hráčky, pokud chtějí, tak by měly zapracovat na individuálních dovednostech i mimo trénink. Každá asi tuší, kde ji tlačí bota a pokud ne, tak se může zeptat.
Hodnotící zpráva delegáta ČAMB