OSK Olomouc – TJ OP Prostějov 83:62 (18:17, 45:36, 57:51)
Odvetné utkání s OSK Olomouc již dopadlo dle papírových předpokladů. Nás neobyčejně těší, že sebevědomý soupeř musel přeorganizovat nedělní dopolední program Terky Lančové, a naplno využít jejích služeb pro zisk vítězství. Můžeme pouze spekulovat, jak by utkání skončilo, kdyby nehrála. Vzhledem k tomu, že se naše holky držely až do začátku poslední části hry, je velmi pravděpodobné, že by opět rozhodl závěr. Takto jsme v závěru odpadli nejen fyzicky, ale především psychicky. Smutné nikým nežádané divadlo nám také předvedli pánové rozhodčí. Podotýkám, že jejich galapředstavení nemělo vliv na výsledek, ale „pouze“ na atmosféru „šlágru kola“.
Začátek první čtvrtiny byl z naší strany nečekaně dobrý. Trenér domácích musel sáhnout k velmi rychlému TO. Soupeřky postupně srovnaly hru a ve své absolutně nejsilnější sestavě jak na perimetru (Lančová, Mačáková, Matušková), tak pod košem převzal na konci první čtvrtky vedení 18:17. Jasně se ukázalo, že neplánovaná účast Terky Lančové se vyplatila. Její herní zkušenosti, jistota ve vedení míče a především rychlost a jistota v zakončení, byly pro naši obranu téměř neřešitelné. Důkazem je jejích 18 bodů a nepochybně i přínos v organizaci hry a v obraně.
Převaha domácích se projevila samozřejmě i ve druhé čtvrtině. Soupeřky dávaly jednoduché koše z rychlých protiútoků, my jsme každý bod museli těžce odpracovat. Přes herní převahu soupeře jsme drželi přijatelný rozdíl. Bohužel se v posledních vteřinách první půle projevily právě naše malé zkušenosti s týmy, které pálí za 3 body z každé volné pozice. Míša Matušková zůstává bez obránce a v poslední vteřině trojkou zvyšuje náskok domácích na 45:36.
Třetí čtvrtku začíná lépe soupeř a vše nasvědčuje tomu, že utkání se bude již jen dohrávat. Začíná se bohužel projevovat, že Áďa s Míšou hrají třetí náročné a vyrovnané utkání během posledních 20 hodin. Aby to nebylo všechno, zahrály si ještě další náročné utkání ještě v neděli ve 14:00 hodin. I ostatní holky ale dávají do hry celé srdce a stále se držíme na dostřel. Nervozita na straně soupeře by se dala krájet, balit a rozdávat na Vánoce. Po včerejší „lekci“ se domácí za stavu 57:51 rozhodně necítí bezpečně.
Poslední čtvrtinu zahajujeme velmi dobře, snižujeme náskok soupeře, ale ne na dlouho. Několik ztrát a z toho plynoucích jednoduchých košů soupeře nás sráží dolů. Když k tomu přidáme parodii na rozhodčí, tak během chvilky prohráváme o 20 bodů. Nějaké hráčské zkušenosti naše holky už posbíraly, ale ne vždy všechno zvládáme. To ostatně od starších žaček ani nemůžeme očekávat. Závěr utkání nebyl herně ničím zajímavý, utkání skončilo 83:62 zaslouženě pro OSK Olomouc.
Střelkyně:
Neubauerová 12 b., Krátká a Švécarová 10 b., Kyselá a Krejčířová 7b., Chytilová 6 b., Salajová a Tilšarová Monika 4 b., Konečná 2 b.
Poznámka nejen k tomuto utkání:
Velice nás potěšilo, že jsme si u soupeře sjednali značný respekt, protože jak víme, před prvním utkáním jsme byli považováni za snadnou kořist. Také poslední čtvrtina prvního utkání je krásná zkušenost pro obě strany. Přes prohru v Olomouci jsou naše dosavadní výsledky v lize mladších dorostenek U17 velkým a samozřejmě příjemným překvapením. Nejsme však namyšlení, víme, že v této kategorii je kvalita soustředěna především v extralize a v lize některé hráčky (tak jako dnes v OSK) pouze pomáhají. V našem týmu hrají především vlastní hráčky, doplněné dvěma hráčkami paradoxně z Olomouce. Proč z Olomouce? Protože tam o ně nikdo nestál. Tým OSK je naopak týmem „krajánků“. Když se podíváme na to nejsilnější, co v utkání tvoří základní osu, tak si můžeme zopakovat zeměpis střední Moravy. Matušková, Kohlová – Lipník n. B., Lančová – Přerov, Bednářová – paradoxně Prostějov, Vavříková – Šumperk. Za jedinou domácí můžeme snad považovat Lucku Mačákovou, která sice přišla z SK UP Olomouc, ale herně dozrála v týmu OSK. Skutečné odchovankyně jsme na palubovce téměř nezaznamenali, přestože všechny tři do utkání nastoupily. Jejich bodový přínos, celé 4 body si připsala Anička Hausknechtová. To není kritika, to je jen informace pro neznalé, jak se někde hraje dorostenecká liga. Realita v extralize je přesně taková.
Proto nezbývá než našim holkám vyjádřit obdiv a úctu.
Poznámka nejen k dnešní dvojici rozhodčích:
Dnes se nám představila dvojice Michal Machač a Martin Kulíšek. Oba rozhodčí samozřejmě známe a již při přečtení nominace jsme věděli, že to bude „bramboračka“. Potvrdily se naše obavy. Prvně jmenovaný pan Machač patří k rozhodčím, kteří mají za jedno písknutí snad nejvíce peněz. S nadsázkou řečeno, písknul první faul pro nás asi minutu před koncem. Oba pánové jsou v soukromí možná sympatičtí kluci, ale jako arbitři náročnějších utkání jsou naprosto nepoužitelní. Druhý arbitr, pan Kulíšek, se prezentoval jako znalec různých zákoutí pravidel a řádů, ale posoudit „házenkářské“ kroky nedokázal. Za jeden „omyl“ samozřejmě nemůžeme rozhodčího zatracovat, ale pokud někdo pobíhá po hřišti a volně si sem tam něco pískne a vyvolává rozčarování na obou stranách hřiště, tak verdikt je jasný. Vetovat, pokud možno, na celý život. Bohužel řády umožňují tento postup použít ve velmi omezené míře, a kandidátů je příliš mnoho. V nedávné minulosti jsme se potkali s rozhodčími, kteří jednoznačně ovlivňovali průběh utkání pro domácí, v Kyjově neúspěšně, v Brně naopak úspěšně. V dnešním případě snad ani nemůžeme oba pány podezřívat z postraních úmyslů. Oni prostě jinak pískat nedokážou.
Žádný z těchto rozhodčích naprosto netuší, že hráčky jsou denně hodinu a půl na hřišti, 5 x týdně trénink, sobota neděle utkání ve dvou kategoriích, trenér veškerý volný čas věnuje svým svěřenkyním. Pánové (myšleno obecně) si v sobotu a v neděli hodí do tašky dres a jedou si vydělat svých několik stokorun. A prezentují se jako největší autority. Dnes to v největší nahotě ukázal pan Kulíšek. Nerozezná kroky, ale naprosto nesmyslně napomíná lavičku hostů, že hráčka musí sedět, nesmí stát. Pominu skutečnost, že dřevěná lavička je cvičební nářadí, ne zařízení k sezení, ale hráčku stojící za lavičkou není snad třeba usazovat a několikrát tím „buzerovat“ trenéra. Výsledkem bylo to, že byl trenérem odkázán do „patřičných míst“, za což se okamžitě odvděčil technickou chybou. Toto dokazování si své neexistující autority považuji za projev obyčejné lidské nezralosti, možná dokonce podlosti. Osobnost není radno hledat. Co však naděláme. Dostanou známku 4, ale jak víme, jediný kdo si to přečte, budou tito dva rozhodčí sami. Ví někdo na ČBF co se děje v nižších soutěžích. Je to jen nevědomost nebo naprostá lhostejnost? Možná obojí.
Proto vznikla tato povrchní hloubková úvaha. Všem, kteří četbou ztratili svůj drahocenný čas se omlouvám, ale muselo to ven 🙂 .
Dovětek autora ke komentáři na stránkách OSK Olomouc. LINK ZDE
Pan doktor Malina označil prostějovské publikum jedním slovem – trapas. Bohužel musíme konstatovat, že největších „šlápnutí vedle“ se dopustil sám autor tohoto výroku. Přehlédnul se na pro něj kvalitou neznámé výsledkové tabuli a nařkl domácí stolek z podvodů. Po zjištění svého omylu nepovažoval za nutné se omluvit. Vulgární hlasité „buzerování“ svých svěřenkyň nad rámec slušného chování ponecháme zcela v kompetenci rodičů plačících děvčat.