To, co se dnes stalo v Brně na Valosunu, je zrcadlo toho, co se děje ve větší či menší míře na většině zápasů žactva a minižactva v basketbale, co jsem navštívil. Náš tým přijel odehrát své utkání v kategorii U14 proti domácímu Valosunu. Přátelské uvítání od trenéra domácích, příjemné poklábosení o soupeřích a novinkách. Rodiče z obou stran si postěžují na problémy s návleky, které nejsou.Všichni se těší, co předvedou jejich děti.
Začíná utkání, oba trenéři nesouhlasí s tím, co rozhodčí pískají. Kroky tam kde nejsou, tam kde jsou je sudí nevidí. Obrácení držení míče, odpískání faulů, co nebyly a naopak neodpískání těch, co byly. To na obou stranách!!! Reakcí na jednání trenérů je napomenutí ze strany sudích.
První time a už je to tady, 15 sekund před koncem neustálé vyrušování našeho trenéra ze strany sudího Řehoře: Nastupte, nastupte ke hře! Ještě ani nevypršel přidělený čas. Tato situace se opakuje při každém timu, ale světe div se, jen u nás-hostujícího celku. Děvčata nastupují a domácí trenér nevyrušován klidně ještě dvacet sekund udílí pokyny. My musíme na hřiště.
Další nepřesné výroky a akce trenéra střídáme-reakce sudího: Nevstupujte do hřiště! Náš trenér reaguje slovy: Hlásili jsme střídání, stolek neslyší pokyn, proto jsem volal. Následují další nepřesné výroky rozhodčího, šikana našeho trenéra a reakce našich trenérů na tyto výroky a šikanu. Následuje další napomínání trenérů. To už jsou ve varu rodiče a začíná pro tyto kategorie typické pořvávání rodičů na sebe navzájem i na rozhodčí. Vše umocňují další sporné výroky rozhodčích, nyní výhradně v náš neprospěch.
Druhý poločas a pokračuje divadlo pana rozhodčího Řehoře. Náši trenéři mu vyloženě leží v žaludku. Jedna technická chyba udělena našemu trenérovi za údajný pohyb po hřišti, domácí trenér se pohybuje ve stejném prostoru, ale sudí nic nevidí. Následuje druhá technická chyba za nesportovní komentáře-opravdu nevím kdo a jaké, ale ani bych se nedivil. A konečně poslední dějství této frašky, udělení třetí technické chyby za komentáře osobou doprovázející na adresu rozhodčího. No potom, co předvádí pánové s píšťalkou, by nezůstal klidný nikdo. Ano, občas padlo ostřejší slovo, ale nejsme snad na baletu ani ve škole. Jen pokrytci tvrdí, že sportovci jsou ztělesněním Mirka Dušína.
Nevadí mi poctivé prohry. Zastávám se vždy sudích, že to mají těžké. Nelíbí se mi pořvávání diváků. Co mi ale vadí je křiváctví, ješitnost a malost, kterou dle mě předvedl dnes pan Řehoř. Jeho averze vůči našemu trenérovi z něho přímo čišela, a tak zařízl naše holky. Jeho kolega Šuška na mě působil rozumnějším dojmem, ale vzhledem k tomu, že nechal vše plynout v režii pana Řehoře, nese také svůj díl viny. Zajímavá byla i role pana Večeři- měřiče 24. Celou dobu si s rozhodčími něco řešil a dokonce se zúčastnil sepisování zápisu po utkání v šatně sudích??? Inu podivné. Závěrem chci ocenit trenéra Valosunu, který se nijak na tomto divadle nepodílel. A osobně si myslím, že by Valosun vyhrál i bez toho divadla. Možná ne tak moc, ale zato čestně.
Opravdu takto vychováme nové úspěšné basketbalistky? Opravdu tyto tendenčně řízené zápasy někomu pomohou být lepší? Jakému chudákovi se líbí taková vítěztví?