KARA Trutnov – TJ OP Prostějov 55:58 (20:11, 35:28, 47:38)
Kdo by se domníval, že do Trutnova se jezdí pro jednoduché 2 body, ten by se převelice mýlil. Trutnov v plné síle, posílen o Aničku Hrabětovou, představuje úplně jiný tým, než ten, který dostává od soupeřů těžké lekce. Vždyť právě v této sestavě dokázaly trutnovské hráčky překvapit v Hradci a vyhrát o 24 bodů, aby hned následující den doma bez Aničky o 37 bodů prohrály. Tato síla se ukázala hned od prvních minut dnešního utkání, které však nakonec skončilo naším těsným vítězstvím 55:58.
Fotky opět ve fotogalerii.
Je pravdou, že jsme odjeli do Trutnova ve velice oslabené sestavě, ale takový začátek utkání nelze ospravedlnit žádným způsobem. Nešla nám střelba z dálky, to se samozřejmě může stát a na takových palubovkách, kde jsou koše visící ze stropu s tím máme vždy na začátku problém. Pod košem jsme hořeli jako mastný papír, protože jaksi neodjela žádná podkošová, takže pod košem ty nejdelší hráčky bránila kromě Míši i naše klasická jednička Renča. To vše bylo pochopitelné, ale naše zbrklost, nedostatek sebevědomí vedlo k přesně opačným důsledkům u soupeřek. Krásně jsme je dostali do „laufu“ a ne a ne je zastavit. První čtvrtina 20:11.
Po první přestávce to snad bylo ještě horší, deka ležící na našich holkách byla těžká jako kdyby byla z olova. Ve 14. minutě jsme prohrávali 32:15 a domácí začínali slavit. Na naší hře nebylo nic, co by mohlo vést k obratu v utkání. Time out našeho trenéra v neobvykle klidném duchu ovšem zvedl prapor, tedy spíše víru našich sedmi statečných v důstojný výsledek. Záměrně píšu důstojný, protože víra ve vítězství byla v tu chvíli zakopána hodně hluboko jako pověstná válečná sekyra. Nejprve jsme dokázali najít způsob obrany vysokých hráček Trutnova, abychom si zákonitě po dobré obraně více věřili v útoku. Šňůra 0:10 vedla k time outu domácích, který rozhodně nebyl veden v poklidném duchu. Čtvrtinu jsme dokázali vyhrát 15:17, ale především jsme nabrali pozitivní energii, bez které to nikdy nebude fungovat. V polovině utkání byl stav 35:28 a ještě bylo o co hrát.
Jenomže 15 minut přestávky nám tuto energii opět sebralo a začátek 3 čtvrtiny vypadal naprosto stejně jako počátek utkání. Opět jsme spěchali v útoku po špatné obraně. Rozdíl se opět dostal přes 10 bodů a to společně s přibývajícími fauly u našich stěžejních hráček (to byly vlastně všechny) opět vedlo ke ztrátě víry v dobrý konec. Holkám se rozhodně nedala upřít bojovnost, ale chyběla chladnokrevnost při zakončování i těch nejjednodušších situací – neproměněné dvojtakty po překonání soupeřek hodně bolely. Třetí čtvrtinu jsme bohužel prohráli 12:10, celkově jsme prohrávali stejným rozdílem jako po čtvrtině první (9 bodů) 47:38.
Poslední čtvrtina začala vyrovnanou přetahovanou, ale po několika minutách bylo vidět, že v našich žilách je zcela jiná krev než na začátku utkání, naopak domácí určitě začala dohánět nervozita a u nejdůležitější hráčky i únava (několikrát si ukazovala střídání). K tomu nelze než poznamenat, že Renča a Míša hrály celé utkání bez střídání. Minulý týden jsem byl upozorněn, že jsem ne zcela dostatečně pochválil Terku Frgalovou, tentokrát to po první čtvrtině vypadalo na zdrcující kritiku, protože Terka opožděně platila drsnou nováčkovskou extraligovou daň. Špatné přihrávky do rukou soupeřek, z nichž dosahovaly jednoduché koše, byly zdrcující. Jenomže v tomto okamžiku se ukázalo, že vždy lze nalézt něco pozitivního na něčem zcela negativním. Protože bylo jen 7 hráček, musela Terka bez ohledu na předchozí chyby na plac. A rázem to bylo úplně někde jinde, doskoky a vybojované míče okořenila dvěma trojkami a určitě byla stavebním kamenem k dobrému výsledku. Ve vyrovnané koncovce jsme šli do vedení o 1 bod (51:52), ale domácí kontrovali na 53:52. Naše trojka znamenala vedení 53:55, ale domácí dvojkou srovnali na 55:55. Nervozita se přenesla i do hlediště, kde urážky a výhrůžky fyzickou likvidací směrem k nám dosáhly úrovně převyšující již v minulosti vyslechnuté. Po naší tříbodové akci (and 1) přistoupili domácí příznivci k akci, při „hře 1 na 1“ jsem byl v dobré obranné pozici, držíce se zábradlí, abych neskončil na zemi. Když však domácí přistoupili k tzv. zdvojení 2 na 1, což u nás na Moravě považujeme za nedovolený způsob souboje, musel jeden z našich zabránit přečíslení a zasáhnout. Celá trapná akce samozřejmě skončila nerozhodně, ale na palubovce bylo nutné dohrát ještě skoro 4 vteřiny. To je dostatek času na slušnou akci, ale my jsme měli k dobru ještě 1 malý faul. Ten jsme okamžitě využili, ale stále zbývaly 3 vteřiny. Domácí však již vypadli z role a neohrozili koš. Vzhledem k okolnostem a vzhledem k vývoji utkání má toto vítězství cenu zlata.
Dvojici nejvulgárnějších diváků po takovém dobrém závěru vše odpouštíme. Proč údajný zapsaný pořadatel uklidňoval nás a ne agresivní domácí diváky a navíc se k nim přidal, pro nás zůstane navždy skrytou záhadou.