Sokol Hradec Králové – TJ OP Prostějov 80:74 (21:20, 42:45, 62:59)
Respekt všem sedmi statečným bez výjimky!!! Díky Ziko za výborný výkon, přestože jsi měla v nohách ještě večerní zápas za ženy SK UP. Díky Renčo za rozhodující akce a celých 40 minut v Trutnově, které jsi korunovala vynikajícím výkonem a dalšími 40 minutami v Hradci. Díky další Terko za celý víkend, dnes hlavně za obranu, přestože už to v útoku tak nešlo. Díky Míšo s otřeseným mozkem z Hradce, díky Áďo, díky Kájo, díky Verčo za nejlepší „polyžařský“ výkon co jsem kdy viděl. Sport je krutý, ale i přes prohru můžete být na sebe hrdé. Vloni nás podobná situace posílala od jedné kruté nebo smolné porážky ke druhé. Tento rok jsme snad ještě v horší situaci, ale holky se rvou jako lvi. Dnes to na lvice z Hradce nestačilo, bohužel výhra v Trutnově nás stála příliš mnoho sil a ty dnes už scházely.
Pouze několik fotek najdete ve fotogalerii.
Jestli jsme v Trutnově trpěli výškovou nedostatečností, tak v Hradci si naše holky vedle hráček, jejichž výška atakuje 2 metry, musely připadat jako mladší žačky. Názorně to je vidět na fotce, která zachycuje chvíle před rozskokem. A víte co, my jsme ten úvodní rozskok vyhráli. Hra se odvíjela od počátku vlastně až do konce v jasně daných kolejích. Hradec vedený Míšou Matuškovou hrál na nájezd a zakončení nebo přihrávku na dlouhou. Pokud jsme trošku zavřeli bednu, tak přišla na řadu střela, většinou právě od Míši Matuškové a ta je doma v této disciplíně hodně dobrá. Z naší strany to bylo bez těch dlouhých ještě jednodušší, respektive složitější, hra 1 na 1 a zakončení přes 2 věže, případně pokus o vyhození na perimetr. Střelba z dálky nás dnes opět trošku trápila, ale nájezdy (Renča a Ziko) byly vynikající. První čtvrtina 21:20.
Ve druhé čtvrtině se hrálo stejným způsobem, ale my jsme konečně prohnali košem i nějaké troječky. Výsledkem bylo vedení 40:45, které jsme v poslední vteřině druhé čtvrtiny nechali zmenšit na 42:45. Druhou čtvrtku jsme přesto vyhráli 21:25. Tady jsme ukázali, že zkušenosti a opravdová chytrost nám ještě občas schází. Měli jsme totiž jeden malý faul k dobru, přesto jsme nechali domácí hráčku, aby si driblinkem připravila pozici pro střelu a úspěšně vystřelila. Ušetřený faul ve statistice nikoho nezachránil.
Třetí čtvrtina byla z naší strany již více otázkou silné vůle, protože zcela logicky fyzická kondice není u nikoho bezedná. Nejvíce nás mrzeli neproměněné jednoduché dvojtakty po krásných nájezdech často již bez obrany. Opět velmi poučné do budoucnosti, klid a rozvaha a stále vysoké sebevědomí, nikoliv však nezdravé, pouze a jen zdravé. Neuhýbat, nevymýšlet zakončení ala Rajon Rondo, jednoduše dát koš. Co se může stát nejhoršího? Blok? No tak přijde blok, pořád lepší než zahozený šoupák! Už už nám ujížděl vlak, ale ještě jsme na konci třetí čtvrtky korigovali na 62:59. Čtvrtku jsem prohráli 20:14.
Poslední část utkání byla již na hranici našich sil, ale bojovnost na naší straně byla převeliká. Bohužel jsme se nedokázali vyvarovat několika zbytečných chyb, z nichž domácí dosáhli na jednoduché body. Pokud se hrálo do postavené obrany, tak jsme již slušně pokrývali dlouhé lodyhy, ale unikali nám rychlonohé odpočinuté hráčky domácího týmu. První propad na 72:65 jsme dokázali dorovnat asi 2 minuty před koncem na 72:72, ale následovaly 2 hloupé ztráty (fyzická i psychická únava) potrestané rychlým protiútokem a jedna akce na superdlouhou a bylo to rázem 78:72. Zbývalo již něco přes 30 vteřin a utkání bylo rozhodnuto. Konec utkání nás zastihl zrovna ve chvíli, kdy jsme byli tzv. „dole“. Poslední čtvrtinu jsme prohráli 18:15, celkově 80:74.
Dnes byl náš problém ukryt především v obraně, počet obdržených bodů v jednotlivých čtvrtinách byl 21, 21, 20 a 18. Abychom takový příděl bodů přestříleli z dálky (protože na hru pod košem a doskok jsme samozřejmě spoléhat nemohli), museli bychom střílet s nadstandardní úspěšností. Takovou jsme rozhodně neměli, proto především Renča a Ziko předváděly nádherné nájezdy 1 na 1 s velmi dobrým zakončením.
Štěstí, které se k nám jistě zaslouženě naklonilo v Trutnově, se tentokrát neukázalo. Byli bychom ale neskromní, kdybychom požadovali štěstí ve 2 utkáních po sobě. Proto berme tuto porážku jako poučení, že i za nepříznivých okolností umíme zabrat a pro všechny jedna informace – rozhodují maličkosti, jeden trestný hod, jedna ztráta, jedno zaváhání v obraně, jedna hráčka na lavičce i kdyby měla hrát třeba jen 5 minut. To vše rozhoduje o výsledku týmu a nikdo není jasnovidec, aby před víkendem věděl, jak se budou následující utkání vyvíjet. Proto je v pravidlech možnost mít 12 hráček na soupisce, 7 je opravdu málo!