Basket Slovanka – TJ OP Prostějov 82:79 (21:10, 36:31, 52:48, 67:67)
Nejprve několik vět k utkání.
Začátek děs a hrůza dílem nervozitou a dílem „jednohoznich“. Fauly 0:4, stav 16:0 a úsměvy na rtech domácích. Jenomže naše holky nejsou tak měkké jako vloni a postupně se vracely do utkání. Když to dokázaly dotáhnout skoro na plichtu, přišel opět „jedenznich“ a několika hvizdy či právě nehvizdy odskočil domácí na větší rozdíl. Jenomže naše holky už byly v tempu a postupně dotahovaly. Aby toho nebylo dost, tak se k fair play připojil stolek, protože jsme v poločase zjistili, že Míša má ke svým skutečným 3 faulům (o jejich oprávněnosti nebudu zbytečně diskutovat) dostala od stolku ještě bonus v podobě čtvrtého faulu. O této „chybě“ nelze diskutovat, byla to neskutečná podpásovka. O skutečnosti, že nefungoval ukazatel 24 vteřin na naší polovině ve druhém poločase a v prodloužení se zmiňuji jen na dokreslení situace.
Suma sumárum – obrovský kredit pro naše holky, málem dokázaly přehrát šestihlavou fialovou saň. Bohužel na konci je čekala poprava jako ve středověkém filmu. Nic v tomto článku není myšleno negativně vůči hráčkám Slovanky, většinu z nich známe již minimálně od roku 2009 a k jejich herním kvalitám máme respekt. Holky jistě budou spolu kamarádit dál a nenechají si to kazit od starých blbců. Rodiče jsou v tom také nevinně a většina z nich odcházela se sklopenou hlavou, jakoby prohráli.
Ještě několik vět na vysvětlení slova „jeden z nich“.
Na jiném místě je celkem zajímavá debata o systémech soutěží, o podílu lidí na nefunkčnosti systémů atd. Dnes jsme byli svědky koncentrované esence všeho dohromady. Je jasné, že jakýkoliv systém v rukách špinavců bude vždy zneužitelný. Je však jednoznačným úkolem zodpovědných udělat systém a kontrolní mechanizmy takové, aby vliv těchto „nesympatických“ osob eliminovaly.
Dnes nám byl jedním z pánů rozhodčích předveden systém hodnocení rozhodčích v tom nejubožejším světle. Jeden z dvojice Heinrich – Buršík (bohužel nevím který, jelikož odmítl sdělit své jméno – proto „jedenznich“ – na fotografii ten bez míče) nás poškozoval po celou dobu utkání, ale nijak výrazně to nevybočovalo z běžné pražské praxe. Co ovšem předvedl na konci základní hrací doby a především v prodloužení, to jen tak neuvidíte. Třešničkou na dortu byly závěrečné vteřiny prodloužení – vymyšlený faul a po pochopitelné nechápavé reakci naší hráčky ještě udělení TCH a další 2 trestné hody. Reakce nebyla nijak nepřátelská, vůbec nebyla směřována směrem k rozhodčímu, přesto pan „jeden z nich“ neváhal a zahrál si na Pána Boha.
Nebudeme plakat nad rozlitým mlékem, byl to jen krystalický důkaz chybně nastaveného systému, který z některých (podotýkám některých, pravděpodobně z těch kvalitativně nedostatečných – jak jinak) vytvořil arogantní nestvůry. Systém bez jakékoliv zpětné vazby (např. komisaři v MNBL – směšné cha cha cha), kdy známkování je dokonce kontraproduktivní, protože právě pan „jeden z nich“ Vám dá jasně najevo, že známku má hluboce v pr@eli. Tím má v ruce ještě další zbraň k ponižování trenérů, hráčů a rodičů. S potěšením zařízne nějaké vzdálené prostějováky, když právě pražský klub mu dá na svých megaturnajích vydělat několik tisíc i desítek tisíc. To se přece vyplatí udělat si přátele.
PS:
Může nám někdo objasnit, proč na utkání u nás jsou delegováni rozhodčí z daleka (Zábřeh, Brno atd.), zatímco na utkání v Praze je to v sobotu dvojice z Plzně (naprosto OK), ale v neděli oba z Prahy???? Jeden z Hostivice – skoro Praha známá jen díky Davidu Rathovi, druhý obejde pěšky Vinohradskou nemocnici a hřbitov a je v tělocvičně. Kromě toho, že je tady jasná zaujatost, tak také Slovanka pěkně ušetří za cesťáky a to už sahá do našich peněz. Žádám pro příště, aby ČBF delegovala na naše domácí utkání podobné úrovně zásadně rozhodčí z Prostějova. Pěkně bez cesťáků, jen za 550,- Kč. Předem děkujeme!