Na Národní finále do Hradce Králové jsme neodjížděli s žádným velkým očekáváním. Hlavním naším úkolem bylo sehrát důstojná utkání se soupeři a přiučit se něčemu novému. Bohužel v naší oblasti jsme se potkali jen se Zlínem a to nebyl soupeř, který by nás zcela prověřil. Ostatní týmy musely většinou projít složitější kvalifikací a to se odrazilo na jejich kvalitě, která nám zatím ještě chybí.
Přijeli jsme jednoznačně s nejmladším týmem, holky bojovaly, někdy byly až přemotivované, ale hlavně nic nevypustily. To je myslím si to nejdůležitější. Přestože prohrávaly, tak se nevzdaly a bojovaly až do konce. Za to jim patří náš dík a aby příště byly zas o něco lepší, tak by na sobě měly pracovat hlavně na tréninku, ale i mimo něj. Poslouchat trenéra, ve volném čase trénovat střelbu atd. jsou střípky, které dají dohromady mozaiku naší hry.
Jednotlivá utkání měla podobný vývoj.
Hned na úvod jsme se potkali s favoritem celého turnaje Hradcem Králové. Před dvěma lety jsem dali koše jen z trestných hodů. To letos už to bylo trochu lepší. 18 bodů, přesto víc jak stovka obdržených od soupeře, který s námi neměl sebemenší problém. Sympatické bylo snad jen to, že naše starší děvčata dokázala držet až do prostřídání se soupeřem jakž takž krok, až se na to domácí trenér nemohl dívat a bral time. Bohužel výška a věk se jednoznačně prosadily a výsledek o tom vypovídá 18:123
Ve druhém utkání jsme nastoupili proti DBAK Plzeň. Soupeř už měl v týmu i hráčky ročníku 2006, ale několik z nich výškově téměř o půl hlavy převyšovalo naše nejvyšší a s tím jsme si nedokázali poradit. Poločasových 11:22 nám dávalo naději lepší než očekávaný výsledek, bohužel ale ve třetí čtvrtině se Plzeň díky své výšce jednoznačně prosadila a utekla nám na konečných 26:77.
Dle přepokladů jsme se chystali na utkání proti Kyjovu. Soupeř je určitě vyspělejší a to jak věkem, tak i herně. Chtěli jsme to aspoň zkusit a holky z Kyjova potrápit. Vcelku dobrý začátek jsme si bohužel zkazili sami velkou přemotivovaností a po pár nezdarech holky trochu zpanikařily. Do poločasu bylo rozhodnuto a teprve druhá půlka nám nabídla to, co jsme očekávali od celého zápasu. Výsledek 31:58 byl sice to nejlepší čeho jsme dosáhli, ale dalek našim ambicím.
Nakonec nám na nedělní ráno zbyl za soupeře tým z Jičína. Jičín je poslední roky vidět na dívčí basketbalové mapě víc a víc a opět byl v roli favorita. Měli sice celou řadu menších a hbitých hráček, ale také pár větších, které navíc uměly dobře využívat svých parametrů. Po prvním poločase jsme měli menší ztrátu dvanácti bodů, ale věděli jsme, že touto cestou to zlomit nepůjde. Tak jsme se pokusili vrátit do hry tím, že místo smíšené sestavy pošleme na třetí čtvrtinu ta nejzkušenější děvčata, ale tento tah nám nevyšel. Soupeř na to reagoval podobnou sestavou a nakonec jsme tuto čtvrtinu vyhrály jen o jeden koš. Poslední čtvrtina byla už jen o tom nezranit se a v klidu dohrát. Výsledek 27:67 byl krutý, ale museli jsme se s ním smířit.
Celkově si myslím, že jak děvčata, tak rodiče si NF užili a třeba se nám zas v příštím roce podaří tam podívat.
Závěrem bych ještě rád přidal pravidla chování aktérů při basketbalovém utkání. Netvrdím, že se jimi vždy sám řídím, ale právě proto neškodí si je občas připomenout. Nicméně je pravda, že bez emocí by to nebylo ono.
