U15 – prohra s Hradcem

TJ OP Prostějov : SK-EKO Sokol Hradec Králové 61:77 (22:28, 37:42, 50:60)

Utkání se stříbrným medailistou s posledního MČR jsme prohráli o jednoznačných 16 bodů, ale průběh utkání byl mnohem vyrovnanější, než ukazuje konečný výsledek. Do stavu 18:18 bylo utkání zcela vyrovnané, ale šňůra 0:10 v závěru první čtvrtiny poslala Hradec do výrazného vedení, které udržel až do poslední minuty. Tu jsme odehráli bohužel nesoustředěně a rezignovaně a to znamenalo několik rychlých bodů a konečnou prohru o 16 bodů. Fotky ZDE.

Hradec posílil v průběhu sezóny, stejně jako Žďár, o 2 hráčky z týmů, které nepostoupily do extraligy nebo ligu vůbec nehrály. Oba týmy posílily o jednu hráčku na perimetr a jednu pod koš. Po dnešku víme, že stejně jako Žďár, měl i Hradec štěstí. Míšu Matuškovou známe, takže pozice nejlepší střelkyně týmu nás nepřekvapuje, ale 184 cm vysoká Alena Klokočníková byla pro nás neznámá. Nastoupila sice na MČR v Praze (asi rychlé hostování), ale nezůstala v naší paměti. Přestože na její hře byla znát menší zkušenost, její fyzické parametry a z toho plynoucí dominance pod košem předčily i zbývající pivotky Hradce. Tentokrát jsme se před soupeřem museli opravdu krčit. Pohled na soupisku Hradce jen v dnešním utkání – 193 cm, 187 cm, 186 cm, 184 cm atd. Po ukončení aktivní činnosti Dany Hanouskové (úchvatných 175 cm) je naší nejvyšší hráčkou Zuzka, která měří 174 cm. Takže dnes měla nad sebou, kromě pivotek soupeře, ještě další hráčky s těmito výškami – 181 cm, 178 cm, 177 cm a 175 cm. Další 2 hráčky mají napsaných stejných 174 cm (soupiska ČBF).

Tolik statistika, co to však znamenalo pro dnešní utkání? Podle vstřelených bodů se může zdát, že rozhodly hráčky na perimetru, Matušková a Zvrškovcová. Střelecky i organizací hry jistě Matušková přispěla k úspěchu Hradce, ale pravda je taková, že Hradec jednoznačně dominoval na doskoku, nejen na obranném, ale bohužel i na útočném. Výšková převaha umožňovala našim soupeřkám doskočit i přesto, že byly tzv. na zádech našich obránkyň. Ve skórování z druhých nebo dokonce třetích šancí nás Hradec deklasoval. Veškerá snaha našich „dlouhých“ znamenala často v obraně faul a v útoku vyfasovaný blok. Tolik bloků jako v tomto utkání jsme ještě nikdy nezaznamenali. Přesto jsme bojovali až téměř do konce jako lvi, tedy spíše lvice.

První čtvrtina začala naprosto ukázkově. Hradecká pivotka se hned v prvním útoku usadila ve vymezeném území a strávila tam několik dlouhých vteřin nad povolené 3. Naše hlasité reklamace a neustálé upozorňování vedly k tomu, že v průběhu utkání rozhodčí několikrát toto porušení pravidel odpískali, nutno podotknout že na obou stranách. Hned bylo znát, že soupeřky si na to dávají větší pozor než obvykle. Za to je třeba rozhodčí pochválit, jen je třeba se toho nebát a více si to hlídat bez pomoci diváků. Hra byla velmi vyrovnaná, obrany obou týmů byly trošku děravé, takže koš stíhal koš až do stavu 18:18. Závěr čtvrtiny jsme bohužel nezvládli, soupeř zaznamenal šňůru 0:10 a odskočil na 18:28. Naštěstí jsme do konce první části ještě korigovali na 22:28.

Druhá čtvrtina již přinesla lepší práci v obraně nejen na naší straně, ale i na straně soupeře. Naštěstí jsme dokázali zachytit rychlé protiútoky soupeře a sami jsme dokázali proměnit o některé těžší střely. Soupeř častěji fauloval, konkrétně pouze 2 hráčky, které měly již v poločase 4 osobní chyby. K naší škodě s těmito 4 osobními chybami dohrály zbytek utkání. Naše úspěšnost v obraně byla často způsobena spíše nemohoucností dlouhých hráček Hradce, než naší vlastní kvalitní obranou pod košem. Dominance Hradce na doskoku se naopak díky ubývající energií našich skokanek zvyšovala. Přesto jsme druhou čtvrtinu těsně vyhráli 15:14, celkově vedl v polovině utkání Hradec 37:42.

Třetí čtvrtka pokračovala v podobném duchu jako druhá, naneštěstí se hráčky Hradce lépe trefovaly, naopak nám se v zakončení příliš nedařilo. Přestože jsme si vypracovali slušné střelecké pozice, výsledkem byl až příliš často blok od některé vysoké hráčky soupeře. Bohužel i naše pokusy o shození na křídlo končily často neúspěchem, jelikož byly příliš čitelné. Hradec tak několikrát získal míč a z okamžitých rychlých protiútoků zaznamenal jednoduché body. Bohužel hra byla doprovázena i některými nesportovními jevy, které znamenaly pro Hradec i technickou chybu. To, že hned v prvních minutách utkání dostal TCH samotný pan Uhlíř jsem ani neuváděl, jelikož to patří k jeho standardnímu způsobu, jak vytvořit tlak na rozhodčí a nervózní atmosféru. Více v samostatném odstavci na konci článku.

Do závěrečné části jsme vstoupili se snahou ještě zdramatizovat průběh zápasu, přestože jsme zatím nenašli žádnou opravdu fungující zbraň proti výškové převaze jak v útoku, tak v obraně. Hra byla několik minut zcela vyrovnaná, dokázali jsme se přiblížit, ale soupeř vždy hned kontroval a odskočil na obvyklých cca 10 bodů. Asi 3 minuty před koncem byla v útoku faulována Terka (pravděpodobně nechtěně, ale zasažena do obličeje) takovým způsobem, že upustila míč a klesla s hlavou v dlaních k zemi. Rozhodčí bohužel netuší, že Terka je jedna z nejodolnějších hráček a že taková reakce byla jistě způsobena velice tvrdým zásahem. Rozhodčí posoudil tuto situaci jako regulérní, my ztrácíme míč, dostáváme koš a naše šance jít ze stavu – 7 na rozdíl 5 bodů padají. Jedna nepovedená situace v závěru a několik vteřin znamená – 4 body. Nic jsme nedali, 2 jsme dostali. Nevzdáváme se, ale na menší než sedmibodový rozdíl jsme se již nedostali. V samotném závěru nám bylo odpískáno několik faulů, které znamenali odchod Terky a Ádi na lavičku pro 5 osobních chyb. Posledních asi 50 vteřin si za rámeček asi nedáme. Bylo zřejmé, že utkání spěje k jasné, ale pro nás lichotivé výhře Hradce o nějakých 9 bodů. Naše rezignace a nesoustředěnost však byla v ostrém kontrastu s nabuzeností soupeřek, které hrály naplno až do poslední vteřiny a v krátkém čase nám šoupli 2 dvojky proložené jednou trojkou. Takže po vyrovnaném průběhu vysoká prohra o 16 bodů. Poslední čtvrtinu jsme hlavně díky závěru prohráli 11:17, celkově jsme odešli poraženi 61:77.

Střelkyně:

Neubauerová 23 b., Kyselá a Krátká 11 b., Švécarová 8 b., Salajová 3 b., Hochvaldová a Fialová 2 b., Krejčířová 1 b.

Slíbený dovětek na závěr:

Utkání s Hradcem jsou vždy vypjatá, částečně proto, že se spolu na nejvyšší úrovni utkáváme již od nejmladších minižaček, z větší části však také kvůli chování soupeře, a to nejen šéftrenéra p. Uhlíře, ale bohužel i kvůli chování hráček Hradce. Popisováním způsobu chování hlavní osoby hradeckého klubu nebudu ztrácet čas. Kdo ho zná, ten ví, kdo nezná, stejně neuvěří. Nehodnotím trenérské kvality této osoby, jistě budou na velmi dobré úrovni, ale jako člověk patří jednoznačně k tomu nejhoršímu, co se na českých palubovkách pohybuje. Jeho vliv na výchovu osobnosti svěřených dívek byl zřetelný i v tomto utkání. Nedělám si iluze o slušnosti našich holek, ale zřetelně slyšitelné vulgární nadávky na adresu protihráček a také nás diváků se daly ještě přehlédnout. Jejich přehnaná komunikace s rozhodčími je jednoznačně vedena příkladem trenéra. A tak když je domácí výchova hráčky podpořena takovým „zářným“ příkladem, výsledkem jsou slova Míši Matuškové směrem k rozhodčímu „To si snad děláte srandu“. Bez potrestání, proběhla pouze individuální domluva. Rozhodčí předpokládá, že to bude stačit. Netrvá to však dlouho a jiná hráčka opět komentuje rozhodnutí rozhodčího (konkrétní znění bohužel neznám), tentokrát asi použila jiné slovo než sranda a už je na světě TCH. V kategorii žaček ne zcela obvyklý jev. Když k tomu připočteme nesportovní pokřikování hráček z lavičky např. při trestných hodech (nedáš, už nemůžeš apod.), tak máme obrázek práce pana Uhlíře téměř kompletní. Tento způsob výchovy se projevuje samozřejmě i basketbalově, hráčky jsou vedeny k nepřiměřené agresivitě, což je trend posledních let, hráčky však velmi často nedokážou odhadnout tu správnou míru agresivity. Trenér by v takovém případě měl hráčce nastavit nějakou hranici, přes kterou už nelze jít. Trenér Hradce však vede své svěřenkyně k naprosté neúctě k soupeři a často ještě nepřiměřenou agresivitu pochválí a tím podbízí k dalšímu nesportovnímu chování. Nechci házet všechny hráčky do jednoho pytle, těm, kterých se to netýká, se samozřejmě omlouvám. Příkladem pro hradecká děvčata jistě bude i chování trenéra, který měl od počátku (možná už doma) strach o výsledek, vystřídaný minutu před koncem sebevědomým prohlášením směrem k domácím divákům: „Kdo si myslíte, že dnes vyhraje?“ navíc doprovázený širokým křečovitým úsměvem. Taková snaha o ponížení soupeře patří k nejhorším sportovním vlastnostem. Naše holky se řídí spíše filmem „Coach Carter“, kde jsou hráči vedeni k úctě k trenérovi, k sobě navzájem a především k úctě k soupeřům.

Každý trenér je jiný, tak jako každý člověk je originál, jsou trenéři vždy naprosto klidní, u nichž bychom TCH hledali naprosto zbytečně (p. Žánová – Sadská), jsou trenéři temperamentní, kteří občas vybuchnou a nějakou TCH si vykoledují, jsou také trenéři extrémně temperamentní. Např. trenér Trutnova Petr Kapitulčin si za své výskoky, přemety, pokleky, sedy i lehy při MČR 2011 starších minižaček ve Strakonicích vysloužil od hlavního organizátora Miroslava Vondřičky speciální ocenění za nejlepší herecký výkon na lavičce. Nic z toho se však zdaleka nepodobá chování trenéra Hradce.