BA Sparta – TJ OP Prostějov 91:43 (25:10, 48:18, 73:28)
BK Loko Karlovy Vary – TJ OP Prostějov 61:56 (14:9, 35:22, 52:36)
Proč „kdyby chyby“ v titulku víkendového dvojutkání?
Kdyby nebyla Áďa zraněná, kdyby nebyla Hanča nemocná, kdyby nebyla Monča nemocná, kdyby nebyla Anička zraněná, kdyby nebyla Bára nemocná, kdyby nebyla Renča po nemoci, kdyby nebyla Mája po nemoci, kdyby nebyla Lucka po absenci od 2.12.2012, kdyby kdyby kdyby.
Fotogalerii najdete ZDE.
Zranění si určitě dobrovolně člověk nevybere, ostatně ani nemoc není volitelný doplněk, ale taková shoda okolností je asi velká smůla. Zkrátka a jednoduše, hrát bez dvou hráček základní pětky (jednička a trojka), celkem bez čtyř hráček základní pravidelné rotace a bez pevného zdraví u zbytku sestavy je v extralize proti kompletním a dokonce posíleným soupeřům zhola nemožné.
Přesto jsme nakonec zahráli jednu pěknou čtvrtinu, paradoxně tu zcela poslední v Karlových Varech, a udělali z již rozhodnutého utkání pro domácí nechtěné drama. Snížili jsme šňůrou 4:17 na rozdíl 3 bodů (56:53, 59:56), ale na víc už nebyl čas. Domácí ještě naopak dvěma šestkami zakončily na 61:56.
O utkání se Spartou snad ani nebudu psát. „Drželi“ jsme se do stavu 4:4, následovala šňůra 16:0 na 20:4 a utkání bylo rozhodnuto. V první čtvrtině jsme vyprodukovali 11 ztrát!!! Domácí se bavili, my jsme jen postrkovali hodiny, aby už byl konec. Ke všem nepříznivým okolnostem se ještě přidala jedna. Na rozehrávku jsme „povolali“ Karolínu Sczotkovou (ročník 1999), ta měla odehrát utkání v 10:00 v Hradci, které však, co čert nechtěl, bylo přeloženo na 13:00. Takže nastoupila na malinkou chvilku na konci a zažila opravdový křest extraligou.
V Karlových Varech jsme nezačali špatně, slušná obrana a odvaha v útoku. 16 vteřin před koncem čtvrtiny byl jediný úkol, hrát až do konce na jednu střelu. 9 vteřin před sirénou posíláme nesmyslnou riskantní přihrávku směrem pod koš, přicházíme o míč a soupeřky z přechodu do útoku v poslední vteřině zakončují úspěšnou střelou za 3 body. Krásná ukázka taktické nevyzrálosti a neuposlechnutí pokynů trenéra, která byla po zásluze potrestána. 11:9 by bylo docela pěkné, 14:9 je mnohem horší, ale hlavně to vlilo „hopsinkovou“ šťávu do žil domácích hráček.
Podle toho se odvíjela i druhá čtvrtina, energie na straně domácích, na naší straně opatrnost, nedostatek sebevědomí a z toho plynoucí ztráty. V poločase 35:22, čtvrtku jsme prohráli 21:13.
Ve třetí čtvrtině jsme střídali špatné okamžiky (ztráty, ztráty) s lepšími, ale propad jsme zcela nezastavili. Prohráli jsme čtvrtinu 17:14 a mysleli jsme na jediný cíl. Udržet naši ztrátu pod 20 bodů, aby ve velmi nepravděpodobné situaci porovnávání vzájemných zápasů byla výhoda na naší straně.
Naštěstí holky to viděly úplně jinak. Možná domácí energie uvadala, ale hlavně naše zlepšená obrana vedla k jednoduchým košům z rychlého protiútoku a hned jsme lépe běhali, lépe skákali a stříleli. Šnůrou 4:17 jsme se dotáhli na 56:53 a z důvodu nedostatku času (cca 35 vteřin) jsme šli do rizika taktických faulů. První nám trval ale více než 10 vteřin, jelikož rozhodčí Anton ne a ne písknout. A to ty fauly bolely i naši hráčku. Domácí bohužel měli dnes šestky téměř excelentní (z posledních šesti dali pět) a celkem v pohodě už udrželi vítězství na své straně.
Po tom všem špatném můžeme najít několik pozitivních skutečností. První je jistě poznání, že když se chce, tak to jde. Druhá je jednoznačně zapojení Káji Sczotkové, která sice v první čtvrtině ve Varech působila zakřiknutě, ale právě v poslední čtvrtině byla jednou ze strůjkyň našeho vzestupu a zároveň zaznamenala své první body v extralize kadetek.