BA Sparta Praha – TJ OP Prostějov 102:57 (32:7, 62:19, 85:37)
Utkání ponechám bez komentáře, především jsem 3 čtvrtiny neviděl, zbytek (poslední čtvrtina) byl z herního hlediska nepodstatný. Zajímavé je, že přes „stobodovou misi“ Julie Reisingerové, jsme tuto čtvrtinu vyhráli o 3 body. Byla to však velmi cenná sonda do duše sparťana. Fotky ze stejných důvodů nejsou, celkem rádi asi zapomeneme.
Pro nezasvěcené několik informací. Na „zbraň hromadného ničení“ v podobě Julie Reisingerové nemáme protizbraň. Jako spousta dalších klubů. Je to fakt, s kterým nic neuděláme a proto není důvod se za to stydět. Stejně tak není důvod, aby se tímto „přestupem“ domácí nad ostatní povyšovali. Druhou stejně vysokou zatím nic nenaučili (třetí sezóna ve Spartě).
S tímto faktem souvisí další skutečnost, Julii nepřeskáčeme, ani neodstrčíme, ale v domácím prostředí nemůžete na Julii ani dýchnout, protože pouhé postavení se do cesty (což vyžaduje až sebevražedné sklony) je ihned trestáno odpískáním faulu. Naše jediná vyšší hráčka (185 cm) je vyfaulovaná po 16 minutách, druhá jako alternativní pivotka (176 cm) je vyfaulovaná po 18 minutách. Takže se snažíte zabránit přihrávce pod koš (nejčastěji přehoz), což je samozřejmě také obtížné.
Na tom není nic neobvyklého, neobvyklé je, že za stavu + 50 bodů jsou na lavičce domácích 3 hráčky s game timem 0 minut, ano NULA minut. 5 minut před koncem utkání je na palubovce Julie, aby exhibovala a aby překonala 100 bodovou hranici. Bez ní by to ty dobře trénované lavičkářky nedokázaly.
Konečná statistika ukazuje touhu po (ne)zapojení všech hráček, či spíše honbu za statistikou a sebeuspokojením. V týmu Sparty 3 hráčky s nejmenším počtem minut – Tinková 7:25, Žáková 7:40, Avdibegovič 8:13. V týmu Pv – Pekarčíková K. (problémy s kolenem) 6:37, Pekarčíková M. 12:37 a Švécarová 15:00.
V týmu Pv všechny hráčky skórovaly (byť většina skromně), v týmu vítěze (+ 45 bodů) je jedna hráčka bez bodu (kdy už si má dát body?), 3 hráčky si daly 2 body, 2 hráčky daly body 4. Celkem 6 hráček dalo 14 bodů, dalších 88 bodů si zapsala pětice hvězdných hráček.
Každý ať posoudí jestli toto je ta správná „středoevropská kuchařka“ sloužící rozvoji všech hráček. Myslím, že herně toto utkání nepřineslo nic především Julii, ale bavila se dobře, asi včetně rodičů výše zmíněných Tinkové, Žákové a Avdibegovič. Např. Žáková, ročník 1999, výška cca 190 cm hrála méně než 8 minut, naše Míša Neherová (ročník 1999, výška necelých 180 cm) hrála přes 18 minut.
V minulých kolech měla Sparta „vysněná utkání“ s kvalitními soupeři – SŠMH Brno a Valsoun Brno, obě utkání prohrála. Se SŠMH (docela debakl – o 30 bodů), to hrála Julie 13 minut, s Valosunem (prohra o 7 bodů) něco přes 11 minut. Asi zdravotní indispozice, dle xbasketu zranění nosu. No to je smůla.
Tolik upřesnění informací o způsobu vedení utkání ze strany trenérů. Čekal jsem článek o tom, že taková utkání nejsou pro kvalitní tým přínosem a že je třeba systém soutěží změnit. Z radostného hýkání domácích jsem měl naopak pocit, že taková utkání přímo milují a nesmírně se na ně těší. Ale možná se mýlím, viděl jsem jen poslední čtvrtinu.
Na závěr ještě několik slov k hodnocení trenérské práce od „úspěšných“ v jiných klubech (nejen v Prostějově). Z obrovských výšin nějak nepostřehli, že trenéři v regionech pracují se zcela jiným „materiálem“ než v Brně, Praze, Hradci. Podívejte se, v jakých „materiálových“ problémech jsou Karlovy Vary, Strakonice, Trutnov i Pardubice. Nikdy nebude fungovat tzv. recruiting (pí. Moulisová na svém USA blogu), kterým vyřešíte nejen kvalitu na určitém postu, ale hlavně tím posunujete do úplně jiných levelů motivaci hráček a v mládežnickém sportu především rodičů.
Hodnotit práci trenéra v malém klubu slovy „Vždy to evokuje jako když pejsek a kočička vařili dort“ je ukázkou neznalosti souvislostí a proto takové hodnocení není vtipné, ale hloupé. Kromě toho bych rád vyzval asistenta Sparty, když pohrdavě hodnotí balkánskou kuchařku, aby si udělal takový rychlý seznam českých (nejen ze Sparty) a balkánských trenérů u špičkových týmů v Evropě. Jsem pouze poučený laik, ale myslím, že žádná středoevropská nebo česká basketbalová škola neexistuje, balkánská pravděpodobně ano. Ještě zajímavější by byl seznam hráčů vychovaných tou kterou školou.