TJ OP Prostějov – BA Sparta 61:64 (17:16, 35:38, 44:48)
Dnes se naše torzo juniorek utkalo s jasným favoritem, týmem BA Spatra Praha. Toto družstvo bude letos jistě usilovat o zisk titulu v kategorii juniorek, aby tak doplnili loňský titul v kategorii kadetek. Kromě toho je tento tým v posledních týdnech ve vynikající formě, o čemž jasně vypovídá poslední dvojkolo, kdy přesvědčivě porazili SŠMH Brno o 10 bodů a Valosun Brno o 22 bodů. Podkošová síla Sparty nemá v žádném jiném týmu protiváhu, 3 hráčky nad 190 cm budí respekt (psáno 194 cm, 193 cm a 193 cm – výšky jsou pravděpodobně podhodnoceny, u kilogramů jsou údaje jistojistě několik let staré).
Očekávali jsme jasný průběh a cílem byl důstojný výkon, abychom snad nevzbudili, nedejbože, nějakou touhu po zesměšnění. Přes těsnou prohru musíme být s výkonem našich „přízemních“ basketbalistek nadmíru spokojeni. Přestože jsme v ohrožení sestupu, takové výkony jsou jistě ozdobou extraligy.
Fotografie dokumentující i vyrovnaný průběh najdete ve fotogalerii.
Při pohledu na fotografii rozskoku je pochopitelné, proč byl náš cíl poměrně skromný. Síla Sparty nespočívá v pouhé výškové převaze, ale především v obrovské herní kvalitě, zkušenosti a agresivitě Julie Reisingerové. Pokud se nám dařilo držet tuto hráčku dále od koše, případně použít faul, dokázali jsme se soupeřkami držet krok, dokonce jsme byli dlouhou dobu v těsném vedení (v čase 17:38 jsme vedli o 7 bodů).
Na konci druhé čtvrtky už přece jen docházela energie a přicházely také problémy s fauly a tak jsme v poločase prohrávali 35:38. Ve třetí čtvrtině se naplno projevila síla soupeře,který nekompromisně využíval právě svoji nejproduktivnější hráčku a už se zdálo, že sklopíme hlavy a necháme se zašlapat do palubovky. Jenomže dnes holky ukázaly, co to znamená, když se řekne „dát do toho srdce“. Zastavily narůstající náskok a do poslední čtvrtky jsme šli za stavu 44:48.
Poslední čtvrtina byla pro nezaujatého pozorovatele nádhernou propagací basketbalu. Přestože jsme stále prohrávali (v čase 35:43 o 5 bodů), dokázali jsme 3 minuty před koncem vyrovnat (58:58) a 2 a půl minuty před koncem jsme šli dokonce do vedení, byť o pouhý 1 bod. Samotný závěr byl už otázkou štěstí a možná i zkušeností. Určitě se poslední minuta dala sehrát lépe, což se snadno řekne, ale nesnadno provádí. Přes porážku je třeba vyjádřit naprostou spokojenost s předvedenou hrou a především nad neutuchající bojovností.
Co zaslouží největší uznání? Jednoznačně jsme Spartu přehráli na perimetru, ve hře 1 na 1 byly všechny naše „malé“ lepší než soupeřky, Renča, Verča i Terka si dokázaly poradit nejen s dlouhými hráčkami po přebrání, ale neměly problém přehrát i své obránkyně (Zuzáková, Gallasová, Tvrdíková). Pod košem byla situace přesně opačná, na doskoku jsme prohráli 24:43, což samo o sobě v podstatě znemožňuje vyhrát. Srovnáme-li to s utkáním v Praze (prohra 102:57), tak jsme dosáhli stejné množství doskoků (24), ale byli jsme bojovnější, aktivnější a sebevědomější. Toho bychom se měli držet zuby nehty – sebevědomí podepřené prací a nasazením.