TJ OP Prostějov – TJ Šumperk „B“ 72:63 (14:21, 24:39, 47:50)
Jestliže jsem o utkání s Krnovem psal jako o nejvyrovnanějším, tak dnes musím napsat o tomto utkání jako o nejdramatičtějším. V polovině první čtvrtiny propad na -9 bodů, v druhé čtvrtině ztráta všech nadějí a rozdíl 20 bodů. Většina domácích příznivců zlomila nad našimi děvčaty hůl. Rozdíl 15 bodů v poločase považujeme za snesitelný a někde hodně hluboko v duši i malinko nadějný, samozřejmě zcela utajeně. Vstup do třetí čtvrtiny vzbuzuje tuto utajenou naději, stahujeme na -10 bodů, ale vzápětí chyby v obraně a opět je to o 18 bodů. Jenomže jiskřička naděje vzplála, stěžejní hráčky hostů již nebyly tak energické a do poslední části se jde za téměř vyrovnaného stavu. Ve čtvrté minutě poslední části jdeme o 1 bod do vedení, abychom 2 minuty před koncem naopak o 1 bod prohrávali. V tomto infarktovém závěru jsme měli více sil a skoro neuvěřitelně navýšili náskok na 72:63.
Foto opět ZDE.
Začátek utkání byl klasicky ve znamení oťukávání, ale okamžitě bylo znát, že soupeř přijel ve velmi silné sestavě. Trenér hostů na konci tvrdil, že to hrají jen pro radost a že má holky, které si v „Áčku“ moc nezahrají, ale jak si máme vysvětlit nasazení dosavadní nejlepší střelkyně A týmu Petry Valentové to neupřesnil. Ostatně tzv. pendlů bylo jistě víc. Avšak ani tyto skutečnosti neomlouvají náš mizerný výkon v první čtvrtině, především obrana byla děravá jako řešeto. Přesto dílčí výsledek po první čtvrtině 14:21 nebyl nijak alarmující.
Alarmující byl ovšem nástup a další průběh čtvrtiny druhé. Tak obrovský byl rozdíl mezi rychlostí a dravostí hostujících hráček a stylem hry, který bych pojmenoval, stejně jako autor na stránkách OSK Olomouc „princess-style“. V průběhu čtvrtiny jsme již prohrávali o 20 bodů a na našich tvářích již nemohl ztuhnout úsměv, jednoduše proto, protože tam žádný nebyl. Rozpaky a zklamání nad předvedeným výkonem byly oprávněné, neboť jsme druhou čtvrtinu prohráli 10:18, což v poločase znamenalo výsledek 24:39. Obě čísla byla příznačná, první znamenalo, že nedokážeme překonat dobře praktikovanou zónovou obranu soupeře a druhé, že neumíme ubránit klasické situace, jako hoď a běž, 1 na 1, střely z dálky a doskok, ten nás trápil snad ze všeho nejvíc.
Přestávka byla velmi krátká, ale pravděpodobně stačila trenérovi k nabití uvadlých baterií v hlavách našich děvčat. Zvýšená bojovnost, agresivnější obrana, to společně s chvilkou odpočinku nejlepších hráček hostů na lavičce a hned stahujeme na rozdíl 10-ti bodů. Rychlá reakce, Valentová & spol jdou na plac a rázem jsme opět v beznaději na rozdílu 18 bodů. Jak jsem již napsal, zapálená jiskřička naděje ale zažehla ten správný oheň, bojujeme o každý míč, nabouráváme zónu nájezdy, samozřejmě mnohem lépe bráníme a rozdíl se pomalinku zmenšuje. Několik vteřin před koncem prohráváme již jen o 3 body a zakončujeme rychlý protiútok. Bohužel míč opouští ruku dle mínění rozhodčích (mimochodem měli pravdu) až po zaznění sirény, která ukončila třetí čtvrtinu. Stav je 47:50 a naděje je stále silnější.
Poslední čtvrtina začíná ve znamení naší snahy o převzetí vedení. V čase 32:13 srovnáváme na 54:54 a příslovečné překlopení se daří v čase 33:38 jedním proměněným trestným hodem na 55:54. Následuje velmi vyrovnaná pasáž, na jejímž konci v čase 38:09 opět prohráváme, byť jen o 1 bod 62:63. Naděje se opět krčí v koutě, protože opět kupíme hloupé chyby a dáváme soupeřkám šanci na vítězství. Naštěstí ty už toho mají plné zuby a chybují také. Hned překlápíme na 64:63 a bereme již evidentně unaveným protihráčkám zbytky energie. Zoufalé pokusy zdálky nás již neohrozily, naopak z trestných hodů a pěkných rychlých protiútoků zvyšujeme na konečných 72:63. Poslední čtvrtinu jsme dokázali vyhrát 25:13, jenomže důležitý je tento údaj:
– dílčí výsledek posledních 75 vteřin je 10:0 v náš prospěch.
To mi připomíná, že si musím v pondělí vyzvednout léky na vysoký tlak. Proč asi holky?