Po vyřazení v play-off jsem napsal, že jsme v kategorii U17 obsadili konečné 5. místo. Vzhledem k totálnímu propadu Slovanky (vyřazena Trutnovem 3:0) se na 5. místě umístila Slovanka, nám tím pravděpodobně asi připadá konečné 6. místo. To samo o sobě není nijak důležité. Mnohem důležitější je kvalita naší hry a s tím související úroveň MČR, které se konalo v sobotu a v neděli v Brně. V sobotu jsem neměl možnost shlédnout semifinálová utkání (Brno-Trutnov a Sparta-USK), dal jsem přednost utkání mužů proti Děčínu a udělal jsem dobré rozhodnutí.
Odborné hodnocení MČR si jistě přečteme na webu ČBF, ale vzhledem k tomu, že jsme si to loňské přečetli až někdy v září, dovolím si jen laické poznámky. To vše jen proto, aby někdo nebyl z 6. místa smutný.
Obě semifinálová utkání byla zbytečná, basketbalu pomálu a ani bojovnost, nasazení nebylo k vidění. Pokud jsme se v neděli konečně těšili na 2 vyrovnaná a zajímavá utkání, tak v případě souboje o 3. místo jsme se zcela zmýlili, v případě boje o titul se bojovalo cca do 15. minuty.
Trutnov odehrál zcela nepovedené mistrovství, což sebekriticky zhodnotil trenér Trutnova na jejich webových stránkách. USK bralo díky totálnímu výpadku Trutnova snadný bronz. Otázkou zůstalo, jak si Brno poradí s obranou nejsilnější zbraně Sparty v podobě Julie Reisingerové. Přes potíže v první čtvrtině se Brno s tímto úkolem vypořádalo nadmíru dobře. Ukázalo se, že dobře stavěné pivotky Brna dokáží obětovat své osobní statistiky a přes téměř nulový bodový příspěvek dokázaly v obraně zastavit hlavní sílu Sparty. Julie se pod košem nedokázala prosadit (na její poměry pouhých 14 bodů) a tak zůstala jedinou nebezpečnou hráčkou Patricie Gallasová. To na vyrovnaný kvalitní kádr Brna nemohlo stačit.
Proč to všechno píšu? Protože jsme se bohužel právě přes Spartu na MČR nedostali a samotný asistent trenérky Sparty napsal po semifinálovém utkání s USK (a po shlédnutí utkání Brna s Trutnovem), že by naše holky svými výkony na MČR patřily. Vzhledem k velké rivalitě mezi námi a Spartou je takové vyjádření pro nás opravdu potěšující a na dálku za tato slova děkujeme!!!
Slova o nečitelnosti naší hry jsou pouze důkazem toho, že v Praze nevědí jak se na „oblastech“ (kde nemají označenou cestu z nádraží na sportovní halu 🙂 ) dělá basketbal. Trenér u nás neurčuje dlouhodobou herní strategii a nevybírá si odpovídající typy hráček. Musí herní styl uzpůsobit tomu „co má k dispozici“, proti týmům s různými typy hráček nevolí nejlepší strategii, ale často tu nejméně špatnou.
Pravdou je, že medaile (bronzové) letos visely hodně nízko, po předvedených výkonech Trutnova i USK se dá říct, že doslova ležely na zemi.
