Po roce se opět dostávám k hodnocení uplynulé sezóny. Je jasné, že úspěšnější než tento rok, je pouze ročník 2009/10, kdy byla jedna medaile navíc. Osobně si uplynulého roku vážím více, postup do extraligy kadetek má větší cenu než medaile z Mistrovství České republiky v minibasketbalu. Doposud jsme byli „jen“ minibasketbalový šampion, o kterém nebylo jasné, zda nezmizí v propadlišti basketbalových dějin, nyní budeme soupeřit s nejlepšími družstvy dorostu, které mají většinou statut vrcholového střediska s příslušnými dotacemi. Můžeme si jen přát,abychom se v extralize udrželi, děvčata, která ji vybojovala budou kadetky ještě dva roky, za nimi jsou další výborné ročníky, navíc i s vysokými hráčkami. Úžasnou zprávou je i to, že po dlouhé době bude v Prostějově tým žen, nyní konečně s perspektivou trvalé existence a snad i postupu do vyšších pater soutěží. Mezi klady hodnocení nelze nepřidat i aktivní zapojení rodičů do práce klubu, pomoc s organizací MČR, psaní stránek či jiné práce mají pro klub obrovský význam. Neskutečnou výhodou je možnost hrát soutěže ČBF na hale, jinde nás nechce řídící orgán nechat hrát, oceňuji vedení, že dokázalo tento úkol vyřešit. Stabilizovaný je kádr trenérů, kteří dokáží své svěřence skvěle připravit. Zde se musím zamyslet na prvním problémem : podle informací uvedených zde na stránkách bude končit dlouholetý trenér Jan Kyzlink. Pokud tomu tak je, obrovský dík za jeho práci pro klub,ale naskýtá se otázka, co dále. Trenérská práce je náročná na čas i psychiku, dobrým trenérem se člověk většinou nerodí,ale stává se jím po řadě sezón. Trenéři našeho klubu jsou většinou dříve narození, naskýtá se proto otázka, zda za ně bude za pár let odpovídající náhrada? Jedinou mladou trenérkou je Martina Kalábová, velice bych uvítal, kdyby mladé krve bylo více. V tomto roce jsme požádali o statut střediska, které je dotované z prostředků z centra, pevně věříme, že jej získáme, podmínky splňujeme. Získali bychom tak hlavně peníze na odměny pro trenéry, dívčí basketbal by si v našem městě zasloužil v dohledné době profesionálního trenéra.
Problémem, o kterém jsem psal před rokem, je naše neschopnost získávat posily ze sousedních klubů. Naštěstí již nedochází k odchodům, jako před několika lety, to ničilo naši práci neskutečným způsobem. V extralize kadetek však budeme čelit klubům, které staví na přetažených hráčkách, příkladem může být např. BA Sparta.
Závěrem trochu o věcech, které mne trápí . Vím, je to pohled z dálky, možná to ve skutečnosti tak úplně není… Zkusme se chovat k soupeřům i rozhodčím s trochu větší úctou a respektem. Já vím, že některé kluby na nás lijí kýbly špíny,ale to nemusí být důvodem, že tak musíme dělat i my. Na světlo se pak dostávají věci, které nám ke cti nejsou, následné diskuze nepovažuji za důstojné. O čem by mělo být jasno, nevhodné chování našich rodičů na utkání by měli utnout trenéři či ostatní rodiče, hře na hřišti to nic nedává a dopad na děti radši nehodnotím. Problematiku rozhodčích,kterou řešíte na stránkách, mohu řešit vetem, když se ovšem ptám trenérů, zda mám toto uplatnit, odpovídají záporně,snad to tak hrozné není. Každý na hřišti dělá chyby, nejinak je tomu i rozhodčích, pokud to není jen proti jednomu z týmů, měli bychom se nad tím povznést.
V uplynulém roce jsme opět udělali krok vzhůru. Vloni jsem konstatoval, že stále touto cestou asi nepůjdeme, stále musíme budovat silný klub, který má dostatek kvalitních hráček, trenérů a obětavé lidi kolem, tak aby přežil i horší časy. Jen tak budeme mít možnost hrát překrásnou hru – basketbal.
Luděk Svoboda – organizační pracovník klubu
