Když mi Pavel Buriánek v polovině ledna zavolal, že by rád pořadatelství MČR starších minižaček, moc nadšený jsem nebyl. Sice jsme pořádali už čtyři podobné akce, ale představa, co vše bude nutné udělat, když já jsem v Praze a ostatní v Prostějově, mě naplňovala obavami. Bohužel moje přání,aby jsme pořadatelství nedostali, se nesplnilo, a tak bylo nutné provést kroky,aby akce byla o něco lepší než v roce 2010.
Prvním krokem bylo opět projít nedostatky z minula, i když se snažíte sebevíc, tak problémy jsou stále o krok před vámi. Rozhodnutí,spolehnout se tentokráte na iniciativní rodiče a nechat trenéry konat jejich práci, bylo krokem do neznáma. Ale když jsem napůl nechtěně přijel na dubnovou kvalifikaci a problémy jsme měli jen s technikou, za kterou odpovídali trenéři a zajištění ze strany rodičů bylo bezchybné, začal jsem věřit v úspěšné pořadatelství. Když jsem nakonec dostal „kartáč“, ať se nepletu jednomu z pořadatelů – rodičů do jeho kompetencí, začal jsem se pomalu těšit. Nemám problémy s komunikací s lidmi z ČBF, většinou ani s kluby, jen jsem si trochu naběhl s Bulletinem – stvořit a vytisknout toto dílko mě málem zničilo, pořád něco nefungovalo, nacházel jsem chyby, tisk trval nekonečnou dobu. Ale k pořádání MČR:
Vlastní akce proběhla z mého pohledu velmi dobře. No pár problémů se vyskytlo,ale většinou se vše dařilo za pochodu řešit. Díky rodičům fungovalo natáčení zápasů na video, hned po zápase vše bylo zveřejněno na internetu, máme spoustu fotek, pro funkcionáře bylo zajištěno občerstvení,postarali se výběr peněz, v neposlední řadě rodiče zajistili část cen. Některé věci šly jaksi mimo mne, ani nevím, jaké byly ceny. Je známo, že naše holky vybojovaly zlatou medaili, kdybych já měl možnost, tak bych stejnou udělil rodičům za pořadatelství. Jen jednu velkou omluvu : nebudu nikoho jmenovat, bojím se, že na někoho zapomenu, všichni, co jste pomohli uspořádat tuto akci – obrovský dík, byli jste skvělí!
Luděk Svoboda